Pokud máme jen trochu štěstí, a hlavně přirozeně vedenou zahradu, prostorem se začíná nést známý zvuk – kvákání žab. Ano, například takoví skokani hnědí jsou jedni z prvních tvorů, kteří ohlašují nástup jara. Probouzí se s úvodním oteplením a okamžitě začnou hledat místo, kam by mohli naklást své bohaté snůšky.
Voda je důležitá pro všechny obojživelníky. Konec konců právě kvůli z jejich potřeby snášet vajíčka do vody pochází i jejich název. Spousta druhů totiž zbytek roku prožívá na souši, některé jsou dokonce vázané na stepi. Ovšem voda je pro ně zásadní kvůli rozmnožování. Čeští obojživelníci jsou ohroženi právě proto, že ubývají přírodní plochy, kde se mohli bezpečně množit. My jim v tom můžeme pomoci.
V tomto blogu si proto povíme něco o tom, jak má taková živá voda na zahradě vypadat a čemu se vyhnout.
Zadržování vody 
Tomu, jak přilákat vodu do zahrady, a hlavně jak stále vzácnější deště nenechat spláchnout z povrchu, jsme se věnovali v jednom z našich starších blogů. Ukazuje zajímavé prvky, které pomohou zachytit bohatství, co nám spadlo z nebe.
Řada z nás ale touží ještě po něčem jiném – po hezké vodní ploše s lekníny a spoustou tvorů. Garantujeme vám, že taková tůňka nebo jezírko budou přitahovat nejen ohromnou spoustu života, ale také kroky a pozornost všech přítomných. Jenže pozor. Jezírko můžeme založit tak, že bude bujet životem, ale také tak, že bude úplně sterilní, a navíc bude představovat smrtící past.
Pozor na inspiraci z Pinterestu a Instagramu – různé zakopané staré vany či základy z pneumatik můžou fungovat jako dekorace, ale bez úpravy se v nich mohou topit žízniví tvorové. Pokud už se necháme zlákat, mysleme na výlez u příkrých stěn. Použít můžeme větve, prkna, nebo třeba jeden z našich plováků. Ale přidáváme varování – zatímco přírodní tůňky brzy přilákají predátory (třeba dravý hmyz), malinké nádoby se mohou stát líhní komárů a jejich larvy nikdo nesežere.
Hloubka i osázení ovlivňují život
To, jaký život na zahradu přilákáme, určíme už tím, jaké rozměry a hloubku jezírko bude mít, stejně jako jeho celkové pojetí. Plastové výlisky jsou pohodlnější a jednodušší na založení i údržbu, foliová jezírka nám zase umožní být kreativní a zvolit velikost i hloubku podle přání. Platí také, že čím větší je objem, tím je voda stabilnější a méně se kazí. Na založení je vhodný polostín.
Pokud toužíme po modravém bazénu, dokonce ještě i se slanou či chlorovanou vodou, bohatými filtračními technologiemi, UV lampou, čištěním, asi si dokážeme představit, že se tam moc života neudrží. Naopak podobná péče všechny drobné tvory většinou zlikviduje. Ovšem pokud se rozhodneme, že vytvoříme přirozenější pojetí, budeme mít daleko větší šanci, že ho osídlí zajímaví tvorové, od vodomilů přes pestré vážky až po čolky velké či rosničky.
Důležité je myslet na osázení. Drobní tvorové, jako jsou larvy hmyzu, vodní hmyz i jmenovaní obojživelníci, potřebují rostliny, které rostou v takzvané bahenní zóně, tedy například v hloubce 0 až 30 cm. Právě do jejich větviček, stvolů a listů obojživelníci většinou umísťují svoje vajíčka, a to tak, aby na ně alespoň částečně svítilo sluníčko a popohnalo snůšku k patřičnému vývoji. Zvolme proto rostliny jako jsou orobince, prustku, puškvorce, sítiny, ostřice či pomněnky bahenní. Ideální je přidat i kameny, úkryty v podobě silných větví a přisypat i kačírek, které zase poslouží jako úkryt.
Podle potřeb těchto bahenních rostlin se potom odvíjí i hloubka jezírka. Ve větší hloubce se už většině rostlin daří o něco méně. Z těch klasických jezírkových tam najdeme třeba lekníny. Proto doporučujeme myslet na jedno pravidlo – nejbohatší život je vždy na mělčinách. Pro fungující přírodní rybníček je skvělé vytvořit opravdu rozsáhlou mělkou zónu, která bude mít 15, 30 a nejvíce 60 cm hloubku. Právě zde se bude velice dařit drobnému životu.
A jestliže myslíme i na rybky či na zimující tvory, nezapomeňme mít alespoň maličkou část jezírka hlubokou kolem jednoho metru, abychom měli jistotu, že nepromrzne skrz naskrz a tvory v zimě nezahubí.
Ryby jsou malá pohroma 
Pokud netrváme na rybách, životu v jezírku to jen prospěje. Naopak osádka složená z koi kaprů, jeseterů a barevných karasů je pro většinu drobného života zkáza. Ryby jsou predátoři, na drobných tvorech si smlsne většina z nich. I když je budete krmit speciálními granulemi, stejně budou pátrat po všem možném. Budou přerývat dno, tím pádem znečišťovat vodu, likvidovat veškerý vodní hmyz a pokud se do jezírka zatoulá jakýkoliv obojživelník, buď skončí v rybím žaludku jeho snůška, anebo v nejhorším případě i on sám.
Ryby jednoduše snižují biodiverzitu.
Pokud už po nich vyloženě toužíme, doporučujeme zvolit méně agresivní a snášenlivé druhy, například kriticky ohroženého domácího karase obecného nebo slunku. Tyto druhy jsou pro obojživelníky méně konfliktní a většinou se snesou, byť neudělají takovou barevnou parádu.
A pokud si vodu neumíme představit bez ozdobných druhů ryb, pak je tu ještě jeden nápad. Můžeme část jezírka oddělit tak, aby se tam ryby vůbec nedostaly. Vytvoříme tak bezpečnou tůň, kam mohou obojživelníci uložit svoji snůšku a ta se úspěšně vyvine v pulce a později v malé žabky či čolky.
Čištění – kde je nepořádek, tam je život
Už jsme si říkali, že živá voda se nesnese se sterilitou. Na to musíme myslet i při vedení rybníčku. Se správou se rozhodně počítá, koneckonců jinak by se zanesl tlejícím listím, blátem a zanikl by, což je častý osud tůní v divoké přírodě. Je ale pochopitelné, že zahradní vodní plochu chceme trošku udržovat. Nejlepší čas na úklid je podzim, například přelom září a října. Obojživelníci už se vyvinuli a z vody zmizeli, vývoj má za sebou i část hmyzu. Přesto doporučujeme opatrný postup, a to jak šetrné odčerpání vody (aby tvory nerozsekalo čerpadlo, lze navařit hustou síť), tak i citlivé odstranění nečistot. Právě v polorozložených listech a blátě žije ohromné množství maličkých tvorů, vhodné je uložit ho těsně vedle znovunapuštěného rybníčku, aby si případně mohli nalézt zpátky. Zbytky pak vyhodíme za pár dní, kdy se stanou cenným hnojivem. Nějaké ztráty budou vždy, ovšem tento ohleduplný postup je minimalizuje.
Zdroj obrázků: Pixabay